BHÚTÁN

BHÚTÁN

Země hřmícího draka. Šangri-la zastaveného času...? Vládne zastavenému času, drží svá mystéria pod pokličkou izolace. „Původno“ zde přežilo až do dnešních dnů. Zatím…

ZEMĚ, KAM JEŠTĚ NEDORAZILA GLOBALIZACE, OPRAVDU EXISTUJE. Skromný život a malý význam na světové mapě velkých strategií umožnily Bhútánu přežít s krásným „původnem“ až do dnešních dnů. Zatím…

BHÚTÁNU SE ŘÍKÁ „DRAČÍ ZEMĚ“. (DRUK JUL znamená Dračí říše). Nejpočetnějším etnikem jsou Drukpové, Draci, jak se sami hrdě nazývají. Bhútán je „Země hřmícího draka“. JUST RELAX! Naše letadlo do Bhútánu servíruje „nečekaný dezert“ navíc. Letiště nebezpečně schovaly mraky, první pokus o přistání je marný. Kapitán královské společnosti DRUK AIR (jiné aerolinky do Bhútánu nelétají) „uklidňuje“ pasažéry: „We are not able to land. Don’t worry. Just relax. Nemůžeme přistát. Nemějte obavy. Relaxujte!“ Panice okamžitě propadnou i ti, kteří dosud nerozklíčovali problém. Když nevyjde další pokus, musíme se pokusit doletět zpět až do Nepálu. V lepším případě… Má však stroj dostatek paliva? Dobrodružství začíná dříve, než jsme čekali. Pilot nalehne na křídlo, jen o „píď“ míjíme hřeben pod námi. Přistáváme na letišti Paro, díky tradičním malbám prý nejhezčím na světě.
Nejkrásnější jako celý Bhútán?

MNICH DRUKPA KUNLEY – „POSVÁTNÝ BLÁZEN“ – měl v 15. století svérázné metody šíření víry. Skvělých výsledků dosahoval svým čarovným penisem. Má nadšené stoupence v celém Bhútánu. Falické symboly raší po celé zemi. Zdobí stěny budov, jako dřevěná „torpéda“ visí pod střechami stavení. Dřevěný penis ochrání i úrodu.... Mnich žehná dřevěným penisem i původním lukem. Bezdětná žena, léta se marně snažící o potomky, prý teď v chrámovém objektu otěhotní. Kdo to zařídí? Některý z mnichů...? Chrám Čimi Lakhang založil v roce 1499 sám „Posvátný blázen“ – mnich Drukpa Kunley„Sedm statečných“žen tančí kolem penisu.

BHÚTÁN JE NEUVĚŘITELNÝ! Snese mozaiku postřehů. Na ploše větší než Čechy žije 700 000 obyvatel. Všichni lidé nad čtyřicet let se narodili 1. ledna. Mají jen křestní jméno, příjmení nebylo třeba. Otroctví bylo zrušeno až roku 1956, první silnice se do Bhútánu „namotala“ až v roce 1962. Hranice se poprvé nesměle pootevírá pro cizince roku 1974. Bhútán do svého království pustí jen několik tisíc cizinců ročně. Individuální turistika v Bhútánu neexistuje, cizinci musí přijet v organizované skupině a předem uhradit 200 USD na osobu. Služby za
ně jsou ovšem perfektní! Bhútán se stal první zemí světa, kde je zakázán prodej tabákových výrobků, porušení se trestá pokutou 225 USD. Penězi se zde platí teprve 30 let…

KULTURA. V Bhútánu se dnes už také nesměle líhnou nové diskotéky, bary, kino a televize. Navzdory novým lákadlům jsou pro Bhútánce však stále největší zábavou náboženské svátky a obřady. Působivé rituály vládnou dění ve všech oblastech. Barevné oslavy mají nádherně odlišné podoby…

UMĚNÍ. Největším uměním Bhútánu je to, že zde po generace neznali slovo umění. Nemuseli ten výraz používat. Tvořící domorodci si nehrají na umělce, jsou jimi zcela přirozeně. Jejich malby, sochání i řezání byly po léta každodenní všední činností. Podobně jako sousedka sází rýži, soused oře s párem jaků, pan Karki právě maluje. Nebo trochu miluje? Dnes už třeba mailuje…

KAŽDÝ HLEDÁ SVÉ ŠANGRI-LA. My za legendou vyrážíme do vysokých hor Bhútánu. Jen malému počtu turistů se podařilo navštívit mystické pohoří, spojující Bhútán s Tibetem. Legendární SNOWMAN je údajně nejtěžší trek světa. Kombinace vzdáleností, nadmořské výšky, nedostupnosti, divokosti, odlehlosti, drsného počasí… a obtížných horských sedel dává dohromady mimořádně náročné podmínky. Jen menší část těch, kteří se do oblasti dostanou, akci dokončí. Podobné zážitky však přichází pouze jednou za život. Před námi je další extrém! Start je silnější než iluze, živá pohádka opravdu existuje! Máme dobrou stopu, Šangri-la je blízko. Vysoké hory všechno nečekaně zlomí jinam. Kamarád bojuje s edémem plic o život, horská děsivá nemoc je nejhorší podoba hor. Bezesné noci přehrávají tragické scénáře. Co všechno se mi v nich honí hlavou! Priority se přeskládaly, z klíčových věcí jsou najednou drobnosti. A obráceně! Všechno je jinak, hlava se převrátila k novým hodnotám. Udělám cokoliv, jen aby to dobře dopadlo… Nakonec zázračně seženu helikoptéru. Bhútán žádnou nemá, vojenský speciál musí startovat až z Indie. Z prvního letu se neúspěšně vrací, mraky a déšť uzavřely cestu. Čekání se nepříjemně vleče. První „dírou“ dobrého počasí helikoptéra konečně prorazí do hor a snese do bezpečí perfektního kluka. Nízká nadmořská výška rychle uzdravuje. Slzy radosti stékají nejen po jeho tváři. Tak dlouho mě nikdy nemačkala ani moje holka... Bhútánské hory nakonec nadělí největší radost, skvostný happyend. Přátelství je obrovský dar, kamarádství úžasný „vynález“. Lidský život dominuje nade vším. Konečné štěstí je v Bhútánu silnější než předchozí odvážné sny... Má odlišnou podobu od původních představ.
Pohádková Šangri-la opravdu existuje!

ČISTÝ VZDUCH BHÚTÁNU NEKALÍ OPAR NEČISTOT. Skromný venkovský život je pro návštěvníky ze Západu příjemný kontrast. Vhodný je většinou jen pro krátkou návštěvu dovolenky. Málokdo by tu snášel nevlídnost hor a drsné klima… Umíme žít „syrovou pohádku“ dlouhodobě?

TOLERANCE JE NÁRODNÍ VLASTNOST BHÚTÁNU. Lidé jsou ochotní a zdvořilí, jejich zájem o náš svět, ze kterého přicházíme, je obrovský. První úsměv startuje lavinu opětovaných, až dětsky upřímně rozesmátých obličejů... Konverzace je příjemná, slova tečou zcela přirozeně. Slovník je průzračně čistý, ke sdělení zde nepotřebují slovní vaty a prázdné fráze. My v Evropě používáme umělohmotné podivné výrazy. Než oklikou sdělíme myšlenku, vypadne z nás často změt prázdných vět a slovních berliček. Pomlouváme a kritizujeme rafinovaně, oklikami obcházíme vlastní sdělení. Bhútán má vše ryzí!

PAMÁTKY. Egyptské pyramidy, peruánské Machu Picchu, římské Koloseum a další legendy minulosti jsou dnes většinou jen mrtvé stavby bez duše. Život z nich dávno vyprchal. Kolosální paláce a mimořádná díla historie se staly opuštěnými památkami bez „domácích“. Většinou jen mrtvými atrakcemi pro turisty. Paláce Himálaje jsou naštěstí jiné. Žijí příjemně často v procesích, slavnostech a obřadech. Buddhistický kalendář je hlavně rozhýbe do fantastické podívané. V exponovaných datech se zde odehrávají neuvěřitelné věci. V barevném dění se valí ryk řinčivé muziky. Silnou spiritualitu má i jemné švitoření a podmanivá modlitba... Chrámy přetékají energií a životem.

DZONGY, KLÁŠTERY A SVATYNĚ JSOU V BHÚTÁNU PLNÉ ŽIVOTA. Chrám „Tygří hnízdo“ založil mistr okultismu a tantrický jogín Guru Rinpočhe. Velký Padmasambhava přinesl v 7. století do země mahajánový buddhismus tibetského vlivu. Podle legendy přistál se svým létajícím tygrem ve skalní prohlubni údolí Paro. Velectěný učitel své stoupence kontroluje z mnoha svých podob. (Prozradí jej knír a vypouklé oči.) Stejně uhrančivě jako na démony prý působil i na ženský svět. Byl stále obklopen harémem svůdných partnerek dakini. Do houfu oddaných tantriček patřila i manželka tibetského krále, převtělení Zelené Táry… Božská vášeň je mimořádná!

ODVÁŽNÉ EROTICKÉ MALBY A ŘEZBY EVOKUJÍ TANTRICKÉ PRAKTIKY. Zachycují milostná objetí často v brilantních obměnách. Akrobatické pozice a neuvěřitelné situace oplývají bujnou fantazií. Souloží se na thangkách v posvátných chrámech, přímo pod dohledem božstev. Hlavně hinduismus přikládá kultu plození velký význam. Staroindická teorie smyslné touhy kámy, žhavé vášně a erotického chtíče je mocný impuls konání. Stejně důležitá jako starost o zachování rodu je i smyslná a promyšlenými praktikami tantrických úkonů prodlužovaná sexuální rozkoš. Nespoutaný akt symbolizuje plození, které je potřebou i slastí těla. Božstvu je co závidět...

SPIRITUALITA PROSTUPUJE KAŽDÝM KROKEM ŽIVOTA. Svobodu vyznání garantuje ústava (nemá písemnou podobu) a hlavně generacemi prověřené zkušenosti. Bhútán je převážně buddhistický, ale hinduistů je zde také dost. Vidět jsou i křesťané a muslimové. Bhútáncům je jedno, v co a v koho věříte. Zaskočilo by je, kdybyste nevěřili v nic!

BHÚTÁN JE ZEMĚ LUKŮ. Střílí se všude, ve městech, na lukostřeleckém stadionu i na polích. Několikrát byla mezi střelci a terčem i vozovka, projížděli jsme pod létajícími šípy. Ruka lučištníků je naštěstí přesná... Na střeleckém kolbišti nemůžeme ani ke vzdálenému terči dohlédnout, jak je daleko. Terč se choulí až ve vzdálenosti 150 metrů, trojnásobku olympijské míry. Proto se olympiády Bhútánci účastní jen v lukostřelbě a taekwondu. Střílí tradičními „zbraněmi“, moderní luky vyvolených jsou extra disciplínou. Lepší mechanismus zmenšuje trhnutí a tím vychýlení šípu. Lukostřelecká liga Bhútánu je obdoba naší fotbalové. Fandí, křičí, veselí se, tančí, uzavírá sázky o půl království a princeznu... Střílí dědové, tátové i kluci. Nadšenci prožijí s lukem celé dlouhé dny. Vyzrálí kmeti křepčí jak malé děti, úspěšný zásah vyvolá gejzír nadšení. Chlapi v tradičních „hábitech“ gho vždy skáčou radostí. Tančí klukovské tance vítězů věčně zastuzené puberty. Chci s nimi jásat i řvát. Užívat si jako celý Bhútán. Dokážete taky od rána do večera „blbnout“ u terče? Umíte si hrát…?

BHÚTÁNU PANUJE KRÁL DŽIGME WANGČUK. V roce 1972 si vzal za manželky čtyři sestry z rodu hlavního lamy. Jedna z nich už byla vdaná, ale nikomu to moc nevadilo. Šalamounským svazkem král propojil světskou a církevní moc. Posílily se tradice – i absolutismus. Král proslul výrokem, že podstatnější než ikona západní civilizace – hrubý národní produkt – Gross National Product je pro Bhútán „Velké národní štěstí“ – Gross National Hapiness. Panovník povolil první rozhlas a jediné noviny země Kuensel. Je nazýván Světlo kybernetického věku, protože k novému miléniu slavnostně zahájil vysílání televize a symbolicky spustil Internet. Bhútán v zahraničí zastupuje Indie. Země patří k nejchudším zemím světa. Bohatství přírodních krás statistika nepočítá…

VÍTEJ KONEČNĚ VE SVĚTĚ! Ironická narážka novinových titulků okolních států útočila na mírumilovný Bhútán. Reagovala na první vraždu v ulicích hlavního města Thimpu. Poprvé v historii se zde přihodil těžký kriminální delikt. Docela kuriózně, vlastně bestiální vražda bez logiky. Jen pro malý obnos financí, zabíjení jen „kvůli několika bankovkám“. Jako podle scénáře násilností amerických měst. Může být rozporuplný Západ Bhútánu vzorem?

SKOK ZE STŘEDOVĚKU DO NOVOVĚKU NEUDĚLÁ ŽÁDNÁ ZEMĚ PŘES NOC. Historie ukázala, že násilné skoky vývoji nesvědčí. Bhútánu náskok okolní civilizace moc nevadí. Izolace může být výhodná…