NEPÁL

NEPÁL

Mekka horolezců plná syrové krásy. V zemi osmitisícových vrcholů lze v podhůří pozorovat slony, nosorožce i tygry. Nevárské řezby „Údolí dřevěných chrámů“ předčí očekávání. Nezkoušej měnit Nepál! Nepál změní tebe...

KÁTHMÁNDÚ. Královské město štědře otevírá brány pohostinnosti. Věčně dýmající knoty svíček chrání ty, kteří je zažehli. Všudypřítomné vonné tyčinky, blikotající lampičky s jačím lojem, sladká vůně mandarinek, manga, moučná čapátí, zkvašený čang… Oranžové květy uchová mysl nejdéle. Město zastuzeného středověku stovky národností včetně kast je obrovskou mlýnicí, v níž se mísí starobylé kultury, náboženské proudy a filozofické směry. Káthmandským údolím procházely odpradávna obchodní stezky, rozvíjela se zde řemesla a pěstovala krásná umění. V bohaté míse vjemů se prolínají rozmanité tradice Indie, Tibetu, velké Číny i Bhútánu. Nikde neexistuje tak pestrá koncentrace památek. Starobylé domy s dvorci otevřených příběhů, chrámy, kamenné i bronzové plastiky, dřevořezby filigránské krajky, zlacené střechy, pagody, výstavné paláce a tisíce drobných svatyň… Obdivuhodná zručnost nevárských stavitelů ohromuje na každém kroku. Káthmándú připravuje nové zážitky, lásky i dobrodružství. Jen vůně a pachy zůstávají stejné. Někdo zde vnímá jen chaos dopravy, chudobu, nepříjemné zápachy... Ano, jsou zde taky. Město přetéká štiplavým pachem motorek, skútrů, aut a rikš, které se proplétají uličkami. Automobilismus a pokrok však nelze zastavit, globalizovaný smog zalévá i zelené údolí Káthmándú. Motorismus v budoucnu určitě ještě popojede. Přejede další kus exotiky. Jedna jistota zde ale zůstane nezměněná. Hory se budou vypínat k nebi po věky! Najdeme zde tepající ruch i relaxující klid. Ulevíme duši jako poutníci před staletími... Do padesátých let nevedla do Káthmándú jediná silnice. Přesto zde už honorace jezdila automobily! Výstřelky rodícího se automobilismu přinášeli z Indie nosiči. Auta bez kol vlekly na tyčích přes hory stovky lidí, karavana urazila denně dva kilometry. Exotický Východ v čase nespěchá! K nezbytným opravám vozy přenášeli zpět do Indie. Vlastnit pojízdný vynález tenkrát něco znamenalo! Na mnoha místech auto šokuje i dnes...

BÓDNÁTH je centrem buddhistů. Kolem stúpy vyrostlo 28 klášterů čtyř hlavních buddhistických škol. Když poutníci obejdou obrovskou stúpu se zlacenou věží v kružnicích stoosmkrát, posunou se k vykoupení z věčného koloběhu života. Vševidoucí oči Buddhy dohlížejí na dění do všech světových stran. Mandala má tvar symbolického ztvárnění světa. Je návodem pro věřící, jak prožívat odlišné stavy mysli. Silnou magii místa posílí ještě bohové, plnící zvláštní přání. Stačí jen kráčet a vzývat správné božstvo…

ŽIVÁ BOHYNĚ KUMÁRÍ. Je jediná opravdová bohyně světa. Kult nedospělé dívky uctívá od středověku ztělesnění božské Kálí. Při výběru nového božstva se odehrává náročný test. Dívka musí projít dvorem plným mrtvých zvířat a krve. Z rozličných předmětů správně vybere ty od předchůdkyně. Důležitý pro volbu je horoskop a příjemný vzhled. Nožka bohyně se nesmí dotknout „špinavé země“. Mladičkou krásku přenášejí nosítka, prožívá pompézní blahobyt princezny. Před branou říše snů pohádka zhmotní, izolovaný život Kumárí trvá jen do první menstruace. Krvácení, odřeniny a otevřené rány jsou pro hinduismus nečisté. S příchodem periody se bohyně stává ženou, privilegia končí. Uctívaná primadona se vrací do normálního života, z nadoblačných výšin mezi obyčejné smrtelníky. Cestu přechodové etapy ulehčuje našetřené bohatství. Kumárí prý přináší do manželství neštěstí, pro reálný mužský svět je nebezpečná. Zkrvavenou dívku nahradí nová, mladší, čistější... Čeká ji také jen krátce jepičí život... Vloni jsem se v Káthmándú trefil do chumlu štěstí, Kumárí vynášeli na nosítkách z jejího slavného sídla do královského paláce. Trůnila v baldachýnech blyštivého světa, ústa jí pokroutil nepřítomný úsměv Mony Lisy. Z mrazivé krásy šel strach. Pohlížela na okolní svět jako na hlávku zelí… Kolem procesí se mačkala devótnost obdivovatelů a prosebníků, princeznička zvedala nosík aristokraticky vysoko nad ně. Pohůnci brali povyražení dychtivým lidem ulice, unášeli pryč dětství. Z každodenních radostí a švitořivého smíchu do velké hry dospělých. Na dívčí tvář lze namalovat ženu, roky života však přeskočit nelze. Po roce ji zde mám zas! Božská vznešenost ji zatěžkává jako volánky kostýmu. Exotická krása se nekoncentruje jen v obličeji jako u bílých Barbie. Zuby bělostné slonoviny ráda ukazuje turistům, připomíná malou romantickou Julii. Bez Romea v ní ale převažuje smutek. Vynucuje si pozornost nevšímavou vznešeností. Když lehce pohne hlavou, přeběhne po těle mráz nad násilným zdobením. Mohli ji od minule vyměnit… Tvář zalitá nánosem barev vypadá obdobně. Je ve stejném kostýmu zabalena jiná žena a cizí duše? Kumárí posílá slibný úsměv, zamávala jenom mně. Nadělí přízeň božstev?

PAŠUPATINÁTH je chrámový komplex u řeky Bágmátí, zrozené ze Šivova smíchu. Jsou zde kremační gháty, „čekárny na smrt“, sádhuové i erotika Šivy. Ani nepálský král neodjede na delší cestu bez prosby Šivy o požehnání. Absolutním prožíváním Šivy lze získat vše, co si mysl představí. Šiva je ničitel i síla plodnosti a znovuzrození. Jeho slepené vlasy jsou důkazem dlouhého strádání. Šiva zvládá askezí nakumulovanou sexuální energií, s Párvátí se miluje stovky let bez vypuštění sémě. Uctíván je jako lingam, falický symbol, ke kterému kladou obětiny hlavně ženy. Důležitý symbol Šivovy síly, plodnosti a tvůrčí energie má podobu zaobleného sloupu, „tváře“ po stranách představují hrozivé aspekty. Kulatý vrchol je pátou tváří, dosud nezjevenou podstatou. Křesťané staví betlém, oblékají Ježíška... Hinduisté pečují o lingam. Polévají jej vodou a mlékem, „chladí“ neukojenou energii. Potírají penis jogurtem, máslem a medem, zavinují jej do vzácných látek. Ženy na penis přikládají listy jasmínu, v úctě přinášejí obětiny. V komplexu Pašupati je 365 magických lingamů s tvářemi i bez nich. Nejstarší zde provokují už od pátého století. Čím větší falus, tím větší vládce! Partnerkou lingamu je jóní. Vulva je zobrazována jako kruh či rozevřený ovál. Když v nitru jóní trůní lingam, mohu poutníci provádět své rituály najednou. Šivova druhá žena Párvátí, dcera Himálaje, je vyhlášená smyslnou krásou. Když se Šiva po dlouhé askezi pustí do vášnivého milování, erotické spojení trvá věky. Nadpozemské orgie mají řadu podob. Jednou splynou v napůl mužskou a ženskou bytost, jindy se rozkoší rozplynou v prostoru. Zůstane z nich jen pohlaví, lingam a jóní.

SÁTÍ JE SEBEUPÁLENÍ VDOV NA MANŽELOVĚ POHŘEBNÍ HRANICI. Zaručí, že se v příštím životě žena znovu setká s manželem. Po smrti krále Joganarendra skončilo jeho 8 manželek a 25 konkubín v plamenech. Kolik žen by v době rozvodů pohltil oheň dnes? Které dámy by chtěly i v příštím životě stejného manžela?

„ČEKÁRNY NA SMRT“ A KREMACE. Smrt je bránou do další reinkarnace, jakou si svými činy zasloužíme. Spálení u řeky Bágmáti vymaže životní hříchy a vylepší karmu. Nejvýše je na spalovacích ghátech žároviště královské rodiny. Poblíž „se mohou vyhřívat“ jen bráhmani, politici i aristokrati. Ostatním patří jen obyčejné ohniště. Plameny však olizují všechna těla stejně... Když lékař nebo životní zkušenost zjistí, že uzrál čas člověka a blíží se smrt, je třeba vyrazit k řece Bágmáti. Staří lidé sem putují sami nebo je přivádějí příbuzní. Ve zvláštních budovách pobývají s ostatními trpiteli. Společně čekají na smrt, která je pro ně vysvobozením. Správně v klidu zemřít je velké umění... Když nastane „pravý okamžik“, příbuzní položí dotyčného tak, aby se chodidla dotýkala posvátné vody. Sedí u hlavy, drží ho za ruku a pronášejí mantry. Zemdlené duši umožní v klidu opustit unavené tělo... Příbuzní udělají to nejdůležitější v životě. Pomohou dotyčnému spokojeně zemřít! Obnošené šaty jsou odložené tělem. Obnošená těla jsou odložená člověkem – verš Bhagavadgity

MNOHOMUŽSTVÍ. V horách Himálaje stále dožívá polyandrie. Anomálie mnohomužství je zajímavá nejen pro zvědavé evropské dámy a nymfomanky. Žena získá více partnerů do života tak, že se provdá najednou za dva muže, vždy bratry. Živí ji více chlapů, je lépe postaráno o potomky. Narodit se jako jednovaječné dvojče s prima bráchou je výhoda! Shánění schopných bratrů bývá potíž...

KARMÍN MAOISTŮ. Maoisté přepadli letiště Lukly v roce 2001, jejich hnutí stále sílí. Vraždí nevinné horaly, ataky nahání hrůzu celému Nepálu. Karmínové ideje podivného komunismu i agresivního maoismu nacházejí v důvěřivé zemi živnou půdu. V chudých oblastech se extremistické teze ujímají, vystrašení domorodci se ze dvou špatných možností volby často přikloní k té maoistické. Zažil jsem Káthmándú opakovaně v mrtvolném stadiu „prázdného města“. Výjimečný stav zastavil dopravu, obchody i úřady, večer se nesmělo na ulici. Nejčastěji skloňovanými výrazy byly „zavřeno – zákaz – nevíme – až do odvolání“... Zpočátku mohli cizinci jezdit aspoň na kole, pak už zbyla jen izolace v hotelích. Represe gradovaly, v konci výjimečného stavu zůstaly jen prázdné pohledy. Na letiště nás vezlo speciální vojenské vozidlo liduprázdným městem přes nespočet policejních kontrol a zvědavých hlavní. Po našem odletu události Káthmándú explodovaly. V konečném výsledku se maoisté dostali do vytouženého parlamentu, vyhrocené aktivity srazily klíčový turismus na třetinu. Současná situace působí konečně stabilizovaně, racio se prosadilo alespoň částečně. Všechny strany si uvědomují, že země žije z turismu. Zabíjení cizinců vyvolá skandál, zpětná vazba vyžene návštěvníky z Nepálu. Proto nedošlo dosud k jedinému zabití turisty. Nepál si nenechá vzít všudypřítomné úsměvy. Ani volný rozměr exotického štěstí?!

STÚPA SVAJAMBHUNÁTH. Vysoko nad Káthmándú ční k nebesům svatyně Svajambhunáth. Rychlé pohyby do nirvány nepatří, posvátné místo vyžaduje toleranci. Božstva zde vyplouvají z dávných věků historie. Moudrý Mandžúšrí v legendě kouzelným mečem rozťal kopec, na jehož vršku vyrostl květ lotosu. Ze zhmotnělé esence buddhismu se zrodil Svajambhunáth. Slavný bódhisatva si odstřihl kadeře, ze kterých okamžitě vyrostly stromy. Vlasovým doplňkem mudrce byly vši, které se proměnily v opice. Před dvěma tisíci let se zde odehrávaly tajemné obřady animistů, svatyně je jejich svérázným pokračováním. Plave v moři rumělky, zalila ji rudá barva mnišských rouch, která se proplétají mezi věřícími. Ti neúnavně mumlají své mantry a roztáčejí modlitební mlýnky při monotónním obcházení stupy. Obejdou-li 108krát, udělali maximum pro lepší znovuzrození. Staré kroniky tvrdí, že okruhy mají ohromující účinek, zásluhy se rozrostou třináctibilionkrát. Podivuhodně přesné číslo u zázraků! Tantrický buddhismus považuje Svajambhunáth za zdroj životodárné síly. Všichni zde mohou nasát dostatek energie! Centrální stúpa spojením kruhů a čtverců zobrazuje vesmír, představuje složitou symboliku buddhistické kosmologie. Procházení objektem je meditací nad významy stavby. Základna představuje zemi, bílá polokoule prozrazuje vodu, čtvercová věž oheň a baldachýn na vrcholu vzduch. Třináct kónických prstenců nad věží demonstruje třináct kroků vědění, cestu k nirváně, slunečník na vrcholu symbolizuje dosažené osvícení. Vševidoucí oči Buddhy dohlížejí na dění do všech světových stran. Mandala má tvar symbolického ztvárnění světa. Je návodem, jak prožívat odlišné stavy mysli. Silnou magii místa posílí bohové plnící zvláštní přání. Stačí jen kráčet a vzývat správné božstvo... Tantrický buddhismus považuje mystický Svajambhunáth za zdroj životodárné síly. Nasajte zde i vy dostatek energie!!! Stúpa se obchází zleva, vždy pravým bokem k uctívanému objektu. Poutníci, nomádi i obchodníci míjí posvátné stavby po směru hodinových ručiček. Nedráždí zbytečně nikoho dole ani nahoře... Modlitby chrání lidské duše před démony, kterých jsou prý hory i údolí plná. Stúpy většinou schraňují ostatky lámů. V Himálaji umožní obcházení stúpy lepší rozpoznání vlastního já.

KRÁVY A LEJNA. Kráva je podle ústavy národní zvíře Nepálu. Hinduisté ji uctívají v podobě bohyně Surabhí jako smyslnou krásku s hlavou krávy. Otep slámy a miska mléka v rukou symbolizují štědrost. Posvátná kráva se však nedá moc využít, na maso i mléko si musí hladovějící Indie i Nepál nechat zajít chuť. Vyhublé kravky se potulují městy a požívají výjimečný respekt, nikdo jim nesmí ublížit. Auta kličkují v přeplněné ulici mezi skotem, na venkově krávy zákeřně okusují květiny i zeleninu. Vše páchají beztrestně, na posvátné tvory nikdo nevztáhne ruku. Do roku 1990 bylo v Nepálu zabití krávy trestáno smrtí, dnes hrozí „jen“ doživotí. Za neúmyslné zabití jsou dva roky vězení nebo vysoká pokuta. Absurditou chudého Nepálu jsou tuny hovězího mezi hladovějícími krky... Kráva však produkuje i rodinné blaho, dobré skutky doslovně trousí. Miliony krav ročně nadělí tuny kravinců. Trus je kvalitní hnůj i výhřevné palivo, ztopené množství kravinců ušetří kopce uhlí. Trus má i další zvláštní uplatnění. Pro dobré izolační vlastnosti je vhodný na stavbu chýší. Kravinec s vodou je výborný čisticí prostředek. Menstruující žena je považována za nečistou. Omýt se může jen v mléce nebo kravské moči. Trest hinduismu přikazuje veřejnou konzumaci pěti produktů krávy: mléka, másla, tvarohu, moči a lejn. Očišťujícímu účinku této směsi se prý nic nevyrovná...

NÁBOŽENSTVÍ VYMĚŘUJE ROZDÍLNĚ... Hinduisté uctívají krávy, mají zakázané hovězí... Muslimové nesmí pozřít vepřové maso. Buddhisté nemohou zabít žádného živého tvora. Není lehké se vejít do mantinelů košer stravy. Exotické víry pořádně proberou jídelníček!

PRVNÍ OBJEVITELÉ. Historie horolezectví je v Nepálu krátká, turismus se zde zrodil pozdě. V minulosti putovali Himálajem jen poutníci a nomádi, až druhá polovina dvacátého století otevírá novou epochu. Mladičký Nepál se nesměle rozhlíží… Despotická moc královských Ránů je odstraněna roku 1951, pád vládnoucí dynastie utíná násilně nastavovanou agonii. Král je mrtev, ať žije král! Do padesátých let sem pronikla jen stovka cizinců! Panenskou bělobou map pronikají první dobrodruzi, hledají cesty v divokých končinách. Šťastnější je nacházejí. Propuká zlatá objevitelská éra. Horolezci museli dosud jen čekat za branami země. Najednou je všechno jinak – začíná velké „Himálajské dobrodružství“. Dva roky po otevření závory izolace (1953) Edmund Hillary a Tenzing Norgay dobývají nejvyšší vrchol světa. Horolezci objevili Nepál pro svět, za nimi nacházejí zaslíbenou zemi turisté. První organizovaná skupina vystupuje na letišti Káthmándú v roce 1956. Provoněné kouzlo omamných vůní ucítí milovníci marihuany a hašiše, z Freak Street se stává centrum hippies. Prokouření cestovatelé celého světa našli novou zadýmenou Mekku. Pozvolna odhalované treky lákají narůstající počet horalů, stezky zapomenutých hor poznávají cizí tváře. Legendární šedesátky přinášejí do Nepálu 10 000 turistů, nejen květinových hippies. Sedmdesátá léta číslo povyšují na pětinásobek. O deset let později už nemilosrdná statistika uvádí 175 000 návštěvníků. Království hinduismu se otevírá světu. Dnes navštíví Nepál půl milionu nadšenců za rok. Přepracovaní podnikatelé utíkají ze stereotypu k protipólu syrové přírody. V Čitvanu nalézají nosorožce, slony a tygry, v královských městech živou historii, v horách nová dobrodružství. Hltají jiné zážitky i slastný pocit volnosti.

NEPÁL JE KRÁLOVSTVÍ VE STÍNU HIMÁLAJE, V PŘEKLADU SANSKRTU „DOMOV SNĚHU“. Pestrá příroda šplhá od tropického pralesa k ledovcům krajinou starobylých kultur, zajímavých lidí i fantastických svatyň. Nepál patří všem! Jen z něj trochu vypadávají ti, co se zde narodili...

KLÁŠTER TENGBOČHE. Slavný klášter Tengbočhe je považován za nejkrásnější v Himálaji… Kolik podobných lokalit si přisvojuje titul nej? Posvátná místa nadělují pocit, že se přibližujeme věčně hledanému místu. Přežívá v nich odvěká moudrost lidstva. Bělostný čhörten schraňuje ostatky lámů, špice šplhá do výšky ve snaze přerůst okolní štíty hor. Klášter obývá 48 mnichů v čele s vůdčí osobností guru Rimpočhe. „Drahocenný“ je respektovaná autorita, jeho názorům všichni naslouchají s úctou. Mladí novicové žijí v gompě od sedmi let, ale až od dvaceti mohou složit všech 253 přísah uložených vírou. V době hlavních prací na poli mniši pomáhají rodinám, až mozoly na rukou je vracejí k meditacím. Setkání s cizinci domácí utvrzuje v hrdosti na jejich náboženství. Buddhistická tradice má šanci přežít! Svíce voňavého vosku prozáří tajemnou místnost, plné duše i prázdné sklenice. Bůh ohně a vulkánů Héfaistos se mezi plameny svíček nevejde, tady vládnou jiné síly. Mniši svolávají hlubokými tóny dlouhých trub dungčhen k modlitbě do kláštera. Novicové preludují na bělostné mušle dunkar výzvy do okolí. Na šarlatové řízy mnichů ve výšce 3 880 m útočí zima. Chladu vzdorují v lehkém rouchu, posvátnému jiskření dominují vážné tváře. Slavnostní chvíle rozpíná ticho k prasknutí. Působivé místo naděluje meditace nad životem a jeho pomíjivými hodnotami. V osvobozujícím prostředí mizí všední starosti, vlezlá nespokojenost sem nedosáhne. Průzračný vzduch a jednoduchý život umožní harmonii těla a duševna. Snovou atmosféru uvolní postava s obrovskou konvicí, v pauze mumlání manter nalévá mnichům slaný čaj. Rozespalost vítá horký šálek. Dávku odevzdanosti a zimy ustojí jen mniši! V Tengbočhe už dnes nepřebívají mnišky. Protože komplikovaly celibát, přestěhovaly se do kláštera v Debočhe. Touha mnichů po ženské romantice je nachází i tam. Když mniška otěhotní, musí s milencem odejít do vsi Milingbo, která je útočištěm žen uvolněných mravů. Tam může být dobře...

KRÁLOVSTVÍ MUSTANG leží za osmitisícovými vrcholy v severozápadním Nepálu. Horní tok řeky Kali Gandaki zde tvoří nejhlubší údolí světa ve stínu Annapuren a Dhaulagiri. Kaňon umožňoval odpradávna obchod se solí mezi Tibetem a Indií. Poslední feudální zemi řídí stále panovník jako z pohádky, udržel zde dodnes ryzí tibetskou kulturu. Název Mú-stang je zkomoleninou slova Manthang, hlavního města země. Domorodci (je jich asi 7 000) svou vlast nazývají zemí Lo. V 18. století Mustang ztratil samostatnost a byl připojen k nepálskému království. Začala dlouhá izolace, první člověk Západu sem dorazil až roku 1952. Číňané šedesátých let ničili posvátné objekty Tibetu, Mustang však zůstal ušetřen. Náboženská svoboda uchránila čistou buddhistickou víru i s jejími skvosty. Království nadmořské výšky 2 500 až 5 000 m n. m. separují mohutné vrcholy od nepálské „civilizace“. Vyprahlou náhorní pláň dotváří žluto-rudo-hnědé rozervané skály, erodované stálým větrem. Dešťový stín Himálaje poskytuje málo vláhy, rolníci si musí vody považovat. Bojují o ni důmyslným zavlažovacím systémem, složitě zachytávají i tající ledovce. Dlouhá léta byl cizincům zakázán přístup, světu se Horní Mustang otevřel až nedávno. Zapomenutý kraj si udržel zajímavé tradice. Po čínské invazi do Tibetu následovaly restrikce, Čína zavřela hranice a donutila Nepál izolovat enklávu od ostatních území. Až roku 1991 nová vláda pootevírá tajemné území světu. Mustang však stále limituje své návštěvníky speciálními permity. Hlavní odměnou při putování královstvím Mustang je „středověký“ Lo Manthang s historickými branami, kterými smí projet na koni jenom král. Kláštery přetékají duchovním životem mnichů. Působivá skalní města vrací do prehistorie... Umožní palácový komplex setkání s králem i vám? Tradiční zvyky stále ovlivňují chod království. Nepálská pohádka je zde stále realitou…Přežije autentický Mustang?

NEPOKOUŠEJ SE MĚNIT NEPÁL. NEPÁL ZMĚNÍ TEBE! Známý slogan Nepálu a jeho kouzlo opravdu funguje! Možná trochu jinak, než očekáváme... Himálaj jsem mohl za dlouhá léta poznávat z různých pohledů. Nejdelší z mých putování trvalo rok a půl, to už se dají vnímat i souvislosti! Přibližovali jsme se velkým snům pěšky, na kole, rikše, motorce, stopem, nejlevnějšími busy... Napříč Asií jsem putoval čtyřikrát, dvakrát tvrdošíjně stopem. Byla to krásná doba. Sledovali jsme barevný Himálaj z korby náklaďáků i žebřiňáků, poznávali příjemně obyčejný život. Jedli jsme často jen rýži, někdy s mandarinkou, jindy s banánem či „drahým“ cukrem. Vypracovali jsme se v „odborníky“ na nejlevnější pečivo, sušenky a ovoce, znali výprodeje zboží, orientovali se v cenách za kilo rýže, brambor... V zemi levného jídla jsme si kuriózně vařili elektrickou spirálou, delikatesy připravovali v ešusu na lihovém vařiči. Spávali jsme zdarma u „nových známých“ nebo v hotýlcích, Salvation Army... Ve stísněném pokojíčku nejlevnější ubytovny se nedaly ani pořádně rozpřáhnout ruce se zubním kartáčkem či lahví. Se šváby jsme sdíleli někdy společný stůl, jindy lože. Zkusili jsme i pobyt v klášterech s mnichy, vstávali za tmy buzeni údery gongu, meditovali... Šlo nám o maximální poznání, šli jsme dál než na dřeň. Cestovali a žili jsme intenzivně, přesto s minimálními výdaji. Nabitý měsíc plný nezapomenutelných prožitků jsme (s etnologem Mirkem Nožinou) vtěsnali do stovky dolarů. V neuvěřitelných dobrodružstvích jsme potkali miliony lidí barevné ulice, tisíce kamarádů, stovky známých, desítky nejlepších přátel i několik hvězdných osobností. Poznávali jsme jiné příběhy než obvyklé! Mění se doba, měníme se i my. Nepál z nás mohl udělat tvrdé chlapy, otužilé horaly, přemýšlivé buddhisty, romantiky s čistějším srdcem... Udělal? Nejsem si jistý. Ještě pár cest do Nepálu asi potřebuji...! Ano, chýše domorodců je mi pořád milejší než nabubřele velký sterilní hotel. Už však nežiji s rozpočtem blízkým nule. Rád ochutnám exotické jídlo, ocením lákavou sklenku, odvezu si vytoužený suvenýr... Přiznávám prohru. Přerod Nepálu je nakonec opravdu menší než vnitřní transformace. Změny na nepálské kráse za ta dlouhá léta nejsou tak zásadní. Přeji Nepálu, sobě i vám, ať čisté srdce Himaláje vydrží ještě dlouho! Alespoň v téhle podobě... Dřevořezby starobylých chrámů znázorňují souložící dvojice, trojice, čtveřice, veselá zvířátka… Na rozdíl od jemné poetiky většiny dřevořezeb káthmándského údolí jsou erotické výjevy nápadně realistické. Touha po zachování rodu je nutností těla i rozkoší duše. Nevárci jsou vášniví lidé se vším všudy!